Ve škole mě neměli učitelé moc rádi. A jsem za to ráda!

Ne, že bych si zakládala na tom, že jsem nějaký sígr. Dokonce jsem měla docela dobré známky a vždy se chovala slušně. I přesto jsem nebyla příliš oblíbená ve škole mezi učiteli. Nikdy jsem se tím příliš nechlubila a vlastně až na prahu třicítky jsem mnohé pochopila. A jsem ráda, že tomu tak bylo.

Zbláznila jsem se? Vůbec ne.
Jen jsem pochopila některé věci, díky kterým se mi v životě velmi ulehčilo. Věci, díky kterým dnes jsem sama sebou a pokaždé, když mi někdo řekne, že jsem blázen nebo nechápavě kroutí hlavou nad něčím, co říkám, tak se usměju a vím, že je to tak správně.

Proti proudu, proti všem?

Abych vám to přiblížila, musíme se vrátit na druhý stupeň základní školy. Byla jsem často nemocná, a tak jsem zameškala stovky hodin. Učila jsem se doma a absolvovala hodně přezkoušení, abych splnila všechny požadavky školy. Naučilo mě to se efektivně učit. Sama, v čase, který si určím já.

Třídní učitelka, která přišla v mé osmé třídě, po mateřské zpátky do zaměstnání, mi dávala najevo, že „mě moc nemusí“. Až dnes mi dochází, že měla hodně práce s neustálým vyplňováním třídní knihy a já jsem
se svými průměrně 200 hodinami zameškanými na půlroční bázi, byla opravdu student vopruz. Příliš jsem nerozuměla tomu, v čem je problém. Vše, co po mně chtěli, jsem splnila. Dokonce se mé výsledky řadily mezi slušný průměr.

Podobná situace se opakovala na střední škole, kdy jsem začala randit s klukem, který pocházel z lyžařského střediska. Hory a lyžování jsem zbožnovala odmalička. On tou dobou chodil do prváku na vysokou, a tak měl větší volnost v trávení volného času. Skoro každou středu odpoledne jsme se tedy v průběhu zimních měsíců vydávali za jeho rodiči, abychom tam až do neděle lyžovali a bavili se.

Pozitivní motivace, která vás naučí umět motivovat sami sebe!

Nenormální? Asi ano. Pro mě ale vůbec. Jelikož jsem i na základce často chyběla, vytvořila jsem s mámou dohodu, že dokud budu mít dobré známky, můžu si dělat co chci. Jinými slovy – jezdit lyžovat. Dokud budu dobrá studentka a nosit dobré známky. Dokud budu mít splněno.

Vždycky jsem to považovala za dobrou dohodu. Splním své povinnosti a za to odměnou dostanu něco, co chci zase já. Cesta na hory trvala autobusem cca 4 hodiny. Vždy jsem je využívala na to, abych se
naučila to, co bylo třeba. V pondělí jsem kopírovala zameškané hodiny z poznámek spolužáků a absolvovala cokoli, co po mně škola chtěla.

Naše třídní, angličtinářka, pro to neměla žádné pochopení. Logicky. Máma mi do omluvenky přece nemohla napsat „jela lyžovat“, takže jsem v pondělí vždy vyslechla poznámku „aaaá, zase ti bylo ve čtvrtek a pátek špatně. No jasně.“ Samonasírací mechanismus, jímž jsem si vysloužila nálepku černé ovce. Předstírala jsem, že ty její otrávené obličeje a blbé poznámky nevidím a neslyším.


Výsledky ke svobodě jako životní mantra

Na hodinách angličtiny jsem tedy od třídní učitelky dostávala obzvlášť zabrat. Ani to mi nevadilo. Angličtina mě od malička bavila a ve třeťáku jsem díky svým letním zahraničním dobrodružstvím mluvila anglicky lépe než naše učitelka. Další hřebík do rakve jménem oblíbenost.

Tahle revolta, jak to vnímalo okolí, neposlušnost a drzost, mě naučila, že musím být dobrá. Připravená a schopná dostát svým závazkům. Pak byl víceméně klid. Asi je jasné, že tenhle přístup mě už neopustil ani na vysoké a dál v dospělosti. Na vysoké nikdo neřešil, jak dlouho studuji, hlavně když mám zkoušky hotové. Teprve v zaměstnání jsem těžce narazila. Nerozuměla jsem tomu, proč mám někde sedět 40 hodin, pokud mám hotovo.

Nakonec mi dali tolik práce, že se nedala stihnout ani za 50. hodin. V dalších zaměstnáních jsem už svoji efektivitu příliš neprezentovala. Odvedla jsem svou práci nejlépe, jak jsem uměla a ve volném čase jsem začala studovat věci, které mě zajímaly. Na internetu. Protože sedět jsem tam musela. No budiž.

Na vlastní pěst k finanční nezávislosti

Přišel však čas, kdy jsem ani to už nedokázala „strávit“. Ukončila jsem své zaměstnanecké působení a vydala se vlastní cestou. Tou, kde lidé oceňují, že máte za sebou výsledky a přinesli jste hodnotu. Kde nikoho příliš nezajímá, jak dlouho jste něco dělali, hlavně že máte požadovaný výsledek.

Až s tímhle poznáním jsem na prahu třicítky pochopila, že prostě nejsem prototyp zaměstnance a potřebuju určitý prostor. Někdo by řekl „speciální přístup“. Já to tak neberu. Díky tomu, že jsem vždy dělala věci, které ostatní považovali za divné a dávali mi to „sežrat“, jsem našla svoji cestu.

Naučila jsem se přemýšlet jinak. Inspirovat se tím můžete i vy v ebooku Přemýšlej jako investor . Velmi se mi to hodilo, když jsem pořizovala svůj první, druhý, i třetí byt na investici a nebo začala investovat do akcií, P2P, drahých kovů nebo třeba spekulovat s bitcoinem.

Abyste měli jiné výsledky, musíte něco dělat jinak než ostatní. Schopnost filtrovat opovržlivé pohledy a nepochopení okolí „co to zase blbnu“ se mi pro mojí cestu k finanční nezávislosti hodila. Pochopila jsem, že nechci poslouchat, že je se mnou něco špatně nebo koukat na soudící pohledy okolí. Snažit se zapadnout a být poslušná, abych byla přijatá svým okolím. K tomu potřebuji nebýt závislá na názorech lidí, kteří rozhodují o mé budoucnosti. Chci si o ní rozhodovat sama. To mohu pouze za předpokladu, že mé chování nevychází z titulu podřízenosti, ale spolupráce s lidmi, se kterými jsem na stejné vlně. Kteří mě vnímají jako partnera, který směňuje svoji hodnotu, nikoli čas.

Další zdroj příjmu je v tomto ohledu partner, který vás podrží, ale třeba také dodá sebejistotu ve vyjednávání nebo při rozhodování.

Chcete ukázku ebooku? ZDE si můžete také stáhnout kapitolu zdarma z e-booku Přemýšlej jako investor.

Investováním ke svobodě

Investiční nemovitosti, které jsem si vybrala jako svoji cestu k dosažení finanční nezávislosti, mi umožnily žít život, jaký chci. Být pro společnost „neposlušná“ mi v důsledku přineslo možnost žít život podle sebe.
Vedlo mě to také k napsání ebooku Přemýšlej jako investor , abyste i vy mohli nahlédnout pod pokličku toho, jaké myšlenky vás mohou dovést až k finanční nezávislosti.

Dnes jsem vděčná za to, že jsem mezi učiteli na škole nebyla příliš oblíbená. Hodně mě to naučilo! A jak to máte vy?

Pokud chcete vykročit na cestu k finanční nezávislosti a láká vás ebook Přemýšlej jako investor, mám pro vás bezva zprávu – slevový kód KLUBTRICATNIC20 , díky kterému získáte 20% slevu na tento produkt.

Pavla Matěnová
Pavla píše blog o investování a správě peněz, a sledovat ji můžete i na facebooku a instagramu . Motivuje ostatní k tomu, aby více přemýšleli o financích a investování. I vás milé dámy, abyste v sobě našly sílu vzdorovat zavedeným pořádkům. Jít si svou vlastní cestou. Protože ta může jednoho dne vytvořit váš život snů.

About Holky z Klubu třicátnic

„Pomáháme ženám objevit to kouzlo, které se skrývá ve věku majícím trojku na začátku. Poznáváme společně éru plnou sebevědomí, elánu, tvůrčí energie, překonávání strachů a najití sama sebe. Jsme ženy, které s příchodem třicítky roztáhly svá křídla a nasávají plnými doušky krásy života.” Osobní příběh zakladatelky Klubu třicátnic si přečtěte zde >>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *